Dějiny podnikatelského rodu Piette před příchodem do Krkonoš

Rodina Piette pochází z oblasti nacházející se v dnešní Belgii, v provincii Luxemburg. Původně žili ve vsi Viel-Salm, kde provozovali břidlicový důl a papírnu. Nedaleko odtud se nachází také sídlo Rivage, od nějž rodina odvozovala své jméno (predikát): Piette de Rivage.

Nejstarším doloženým předkem rodiny Piette byl Henri Piette Du Rivage narozený někdy kolem roku 1450. Známe také jmenovitě jeho potomky: Henri Piette du Rivage, narozený kolem roku 1500, a  Henri Louis Piette du Rivage *1554, ředitel zahrady kolínského kurfiřta a arcibiskupa Arnošta Bavorského (1554-1612). Následuje Winand Piette du Rivage *1602, jenž prodal rodové sídlo Rivage v Belgii a koupil pozemky v obci Viel-Salm. Zde žily další tři generace rodu: Jean Piette de Masson *1664; Louis Piette *1696; Phillipp Jean Louis Piette *1733.

Z Viel-Salm pocházel také Jean Louis Piette. Narodil se zde 30. června 1767. V dospělém věku však z rodné vsi odešel a usadil se ve městě Kogenheim ležícím nedaleko Colmar v Alsasku ve Francii. Později žil v alsaské metropoli  Štrasburk (Strassbourg). Zúčastnil se Napoleonských válek ve vojsku Francie. Působil jako hlavní správce francouzského válečného zásobování pro město Štrasburk. Patří mezi několik přeživších, co zažili Napoleonův ústup od Moskvy roku 1812. Roku 1816 ukončil Jean Louis Piette jakožto Garde-General zásobování svou vojenskou kariéru a zakoupil papírnu ve městě Dillingen v Sársku (Rýnská provincie v Německu). Starou mechanickou papírnu přestavěl na moderní továrnu na výrobu papíru a na přelomu let 1817 a 1818 ji osadil dvěma papírenskými stroji anglické firmy Bryam & Donkin z Londýna. Jean Louis Piette se specializoval na výrobu strojního tenkého hedvábného papíru, který byl dosud zcela neznámým druhem papíru. Prostřednictvím hedvábného papíru se mu roku 1830 podařilo vyrobit první archy strojového cigaretového papíru na světě. Kromě továrny v Dillingen se Jean Louis Piette podílel také na stavbě a provozu papírny v Essone u Paříže. Také zde zavedl výrobu cigaretového a hedvábného papíru. Co se týče osobního života Jeana Louise, roku 1803 se oženil s Gabriele von Wurmser, nobilitovanou měšťankou ze Strassbourgu pocházející ze staré alsaské německé rodiny. S manželkou měl pět dětí, z toho významní jsou dva synové: Louis Piette *1803, Prosper Piette *1806. Jean Louis Piette zemřel dne 28. března 1833, pochován byl v Dillingen.

Starším synem Jean-Louis Pietteho byl Louis Piette narozený dne 4. října 1803 ve vsi Comanster nedaleko belgické obce Viel-Salm. Louis Piette žil s rodiči od roku 1816 v německém Dillingen (Rheinprovinz, dnes Saarland, DE). Chtěl se stát právníkem: po dokončení střední školy začal studovat práva na univerzitách v Métách (Metz), Štrasburku a v Paříži a následně se stal advokátem. Právní kariéře se však dlouho nevěnoval: spolu s bratrem Prosperem vypomáhal otci s vedením továrny v Dillingen a věnoval se strojní výrobě papíru. Zabýval se oborem papírenské výroby jak teoreticky, tak i prakticky. Zaváděl do výroby nové suroviny a vylepšoval jednotlivá strojní zařízení k výrobě papíru v rodinné firmě. Postupně se začal věnovat popularizaci strojní výroby, na základě praktických zkušeností rodiny Piette s výrobou papíru.

Louisovým mladším bratrem byl Prosper Piette (Prosper Piette starší) narozený dne 13. března 1806 ve Štrasburku. Ten po ukončení střední školy odešel z Dillingen do Paříže na vysokou školu Écolle des Arts et Métiers, kde získal vzdělání v chemických a technických oborech. Následně po absolvování školy roku 1825 se vrátil do otcovy továrny a po vykonání praxe se stal jejím technickým vedoucím.

Po smrti otce roku 1833 převzali bratři Prosper a Louis Piette vedení továrny v Dillingen i otcův vedlejší podnik v Essone u Paříže. Prosper převzal technické vedení firmy, zatímco bratr Louis byl činný v propagaci továrny. K podniku v Dillingenu přikoupil Prosper roku 1842 také továrnu v nedalekém Beckingen, kde se vyráběl bílý papír ze slámy. V letech 1833-1835 rozpracoval Prosper Piette nový způsob přípravy hadrových vláken pomocí vaření hadrů s přísadou vápence a natronu (nahradil do té doby běžně používané hnití hadrů). Převratnou technologii podpořil vynálezem rotačního vařiče hadrů na parní pohon. Na tento vynález získal Prosper Piette roku 1837 pruský patent. Následně vynález prodal anglické firmě „Bryan & Donkin“. Za užití k výrobě u této firmy mu bylo přenecháno generální zastoupení továrny pro evropský kontinent. Pro uvedení nových vynálezů do praxe v papírnách v Dillingenu a Beckingenu založili bratři Piette akciovou společnost.

Kolem roku 1844 se bratři Prosper a Louis Piette rozhodli, pro jejich nerentabilitu a nezájem odběratelů o jejich produkci, prodat papírnu v Dillingenu a Prosperovu pobočnou firmu v Beckingenu. Louis odešel do Paříže, zatímco Prosper se následně snažil uplatnit svůj vynález na vaření hadrů nejprve u firmy Godin ve městě Huy v Belgii (1844) a následně kolem roku 1847 odešel do Čech.

Své profesní angažmá našel Prosper u firmy "Gottlieb Haase & Söhne" ve Vraném nad Vltavou, kde byl angažován do funkce ředitele. Ve Vraném postavil dva nové papírenské stroje a zavedl výrobu tenkých a velejemných papírů. Ve firmě "Gotlieb Haase & Söhne" řediteloval až do roku 1860, kdy kromě výroby tenkých papírů uvedl do chodu také provoz výroby a tisku bankovek na papíru z této továrny. Jelikož rodina Haase nechtěla řadu jeho technických návrhů realizovat, přijal Prosper Piette nabídku zvonaře Bellmanna, majitele strojní papírny Císařský Mlýn v Bubenči u Prahy (obec Přední Ovenec čp. 22, dnes Praha Bubeneč). V Bubenči se usadil a v Bellmannově papírně začal prosazovat své nápady: v letech 1861-1862 zavedl jako první v Habsburské monarchii výrobu cigaretového papíru podle francouzského způsobu. Na rekonstruovaném papírenském stroji vyrobil denně až 350 kg tohoto papíru v arších. Souběžně s ředitelováním v Bubenči také projektoval výstavbu tehdy nejmodernější a nejvýkonnější papírny ve střední Evropě tak, jak to požadoval pražský židovský podnikatel Abraham Winternitz. Továrna byla vybudována v letech 1863-1864 v severomoravské obci Heinrichsthal (dříve součást obce Pusté Žibřidovice, dnes Jindřichov, okres Šumperk). Nesla jméno "Heinrichsthaler Papierfabrik H.Kink & Co". Díky této zakázce se Prosperovi podařilo získat dostatečné finanční rezervy, které mu pomohly vydat se vlastní podnikatelskou cestou v tomto oboru.

Dne 01.05.1865 si Prosper Piette pronajal od manželů Lumbeových na 10 let celý Císařský mlýn v Bubenči za roční nájem 10 000 Zlatých. Vyráběl zde cigaretový papír a zaměstnával 83 pracovníků. V době občanské války v Americe (1861-1865) nebyly z USA dodávány do Evropy kolíčky určené pro ševce a sedláře. Místo na trhu zaplnil Piette vybudováním samostatného provozu při papírně, kde začal tento sortiment vyrábět strojově a pak v roce 1869 jej velmi výhodně odprodal firmě L. Jockel. V letech 1868-1869 uvedl Prosper Piette do provozu podnik v Chomutově zvaný "Erste Oesterreische Strohmassa-Aktien-Fabrik (První rakouská akciová továrna na zpracování slámy)". Stal se jeho hlavním akcionářem se dvěma dalšími společníky (strojní továrník Daniel Märky a obchodník Friedrich Merores). Firma vyráběla papír ze slámové vlákniny. V roce 1871 zde však došlo k explozi jednoho z mnoha parních vařáků, který vážně poškodil celou továrnu. Při výbuchu zemřeli dva zaměstnanci. Rekonstrukce závodu byla odhadnuta na 80 000 Zlatých, ovšem kvůli hospodářské krizi vypuklé roku 1872 nebyla rekonstrukce provedena a došlo k úplnému uzavření závodu.

Prosper Piette se neangažoval pouze v papírenském průmyslu. V roce 1869 uvedl do provozu v Podbabě u Prahy (dnes součást Prahy) první strojní továrnu na papírové tapety v celé rakousko-uherské monarchii. Výrobek byl především určen na export do Turecka, Ruska i do dalších orientálních zemí. Celý tapetářský provoz měl cenu 118 450 Zlatých.

Cestu do Krkonoš Prosperu Piette staršímu otevřel konkurz drobné papírny firmy Ettrich - Zinecker v Maršově I, kterou roku 1866 zakoupil Prosper od věřitelů za cenu 60 000 Zlatých. Současně s tím získal i pobočný závod na výrobu dřevoviny (brusírnu dřeva). Výrobu cigaretového papíru v Maršově I zahájil dne 16.12.1866 a denní produkce činila 400 kg papíru. O rok později (1867) získal v Paříži bronzovou medaili za svůj produkt. Export cigaretového papíru po tomto vyznamenání začal směřovat i do Orientu a Indie, kde bylo kouření cigaret velmi rozšířené. V roce 1869 byl instalován papírenský stroj číslo 2 a denní výroba papíru pak dosahovala 1 000 kg. V závodě v Maršově I angažoval Prosper Piette již od počátku roku 1866 svého syna Prospera Piette mladšího.

Co se týče rodinné historie, Prosper Piette starší se dne 4. listopadu 1835 oženil nejspíš ještě v Dillingen s Elisabeth de Nicolay narozenou roku 1815, manželskou dcerou Nikolase de Nicolay, soukromníka a inženýra-architekta z Mét v Lotrinsku. S manželkou měl Prosper šest dětí: Gabriela von Komortynski, rozená Piette *1837, Ernestina Waněk, rozená Piette *1839, Paulina Holub rozená Piette *1842, Prosper Piette *1846 (Prosper Piette mladší), Julius Piette *1848 a Ludwig Piette *1851. Nejvýznamnějšími potomky byl Prosper Piette mladší, jenž se ujal podniku v Krkonoších (v Maršově I a ve Svobodě) a bratři Julius a Ludwig, kteří společně vedli papírnu Piette v Plzni. Sestra Paulina Holub měla se svým manželem, podnikatelem Franzem Holubem, syna Franze Holuba *1865, známého císařsko-královského námořníka a posledního rakouského admirála.   

Rodina Piette byla tedy již od počátku průmyslového rozvoje etablována především v papírenském průmyslu. Své zkušenosti z výroby jemného papíru obohacovali členové rodiny o nové poznatky. Podnikatelská činnost je přivedla z rodné Belgie přes Francii a Německo do Čech, kde se usadili v Bubenči do Prahy. Odtud pak tento rod expandoval kolem roku 1860 do Krkonoš, kde zejména Prosper Piette mladší rozvinul světově úspěšnou továrnu na výrobu jemného cigaretového papíru.