Papírna firmy Prosper Piette

 

Dolní Maršov proslul v minulosti jako centrum papírenství. V malé původně zemědělské lánové vsi Maršov I vznikly v období vrcholící průmyslové revoluce po polovině 19. století hned dva významné papírenské závody. Jako první postavili na levém břehu řeky Úpy společníci Julius Eichmann a Gustav Röder Julius svůj pobočný závod ke své papírenské továrně v Hostinném. O této papírně jsme si povídali již v jednom z předchozích článků. Dnes se podíváme na neméně slavný závod na výrobu cigaretových papírů firmy Prosper Piette.

 

 

Papírna Piette vznikla na pravém břehu Úpy na místě původního železného hamru. Hamr je doložený ve stabilním katastru z roku 1841, zřejmě jde o pozůstatek starší tradice hamernictví. Od roku 1852 jej provozoval Johann Zinecker. Zaměstnával 14 zaměstnanců, z toho pět dělníků přímo v hamru, dva uhlíře, šest dopravců uhlí a dřeva a jednoho námezdního dělníka. Hamr vyráběl surové železo i hrubé výrobky určené k dalšímu opracování (zpravidla šlo o tradiční zemědělské nástroje). Roční produkce hamru činila 1 465 centnýřů surového železa (90,4 tun) a 1 142 centnýřů hrubých výrobků (70,4 tun). K výrobě bylo spotřebován 31 996 kubických stop uhlí (1 010,4 m³).

Roku 1854 poškodila železný hamr povodeň a škoda byla vyčíslena na 2 000 Zl. Tehdejší vlastníci Johann Zinecker a Johann Ettrich (původně bělič ze Svobody) jej nechali přestavět na jednoduchou papírnu na výrobu psacích papírů. I ta se však dostala do finančních potíží

Malou papírnu v Maršově I koupil od věřitelů roku 1866 za cenu 66 000 Zl. podnikatelský rod Piette (podle místní válečné kroniky vlastnila rodina Piette papírnu již roku 1865). Současně s původní Ettrichovou a Zineckerovou papírnou zakoupil i pobočný závod na výrobu dřevité suroviny.

 

Rodina Piette (označovaná také jako Piette de Rivage) měla s papírenstvím již bohaté zkušenosti. Šlo o starý továrnický rod původem z městečka Viel-Salm v dnešní Belgii (provincie Luxenburg). V první polovině 19. století provozoval Jean Louis Piette a jeho synové Louis a Prosper továrnu na výrobu cigaretového papíru v západoněmeckém městě Dillingen v dnešním Sársku. Bratři Louis a Prosper zde zaváděly do výroby své inovativní vynálezy, například rotační vařič hadrů na parní pohon. Kolem roku 1844 bratři Piette papírnu v Dillingen prodali a mladší z bratrů, Prosper I. Piette *1806 (Prosper Piette starší), následně odešel do Čech. Působil nejprve v papírně firmy "Gottlieb Haase & Söhne" ve Vraném nad Vltavou a následně si pronajal papírnu Císařský mlýn v Bubenči u Prahy Bubenči (zde vyráběl cigaretový papír). Od roku 1869 provozoval v Podbabě (Praha) první strojní továrnu na výrobu tapet. Zároveň s provozem bubenečské papírny si pořídil i nový závod v krkonošském Dolním Maršově.  

 

 

Rozvojem maršovského závodu pověřil Prosper Piette starší svého nejstaršího syna Prospera Piette *1846 (Prosper Piette mladší). Ten papírnu začal přestavovat v moderní strojní továrnu. Výrobu cigaretového papíru zde zahájili na prvním papírenském stroji dne 16.12.1866 a denní produkce činila 400 kg. Následně byla papírna osazena ještě druhým papírenským strojem a denní produkce vzrostla k roku 1869 na 1 000 kg papíru. Touha po dalším rozvoji výroby cigaretového papíru přivedla Prospera Piette staršího roku 1870 k založení akciové společnosti ve Svobodě pod obchodním názvem „Erste Aktien-Gesellschaft für Papierfabrikation in Riesengebirge, vormals P. Piette“. Akciový kapitál činil jeden milion zlatých rakouské měny (1 000 000 Zl.) a mimo rodinu Piette se dalšími akcionáři stali Gustav Portheim a Daniel Marky.

 

 

Dne 11. 12.1872 zemřel v Praze Prosper Piette starší. Prosper mladší musel řešit společně s matkou složitou firemní situaci po otcově smrti. Továrna v Maršově I zůstala v majetku akciové společnosti, avšak byly zde ještě otcovy závody v Podbabě u Prahy (továrna na výrobu tapet) a pronajímaný Císařský mlýn v Bubenči u Prahy, které vedla rodina ve vlastní režii. Pozůstalí ještě v roce 1872 založili novou veřejnou obchodní společnost, ve které byl Prosper držitelem živnostenského oprávnění a společníky jeho mladší bratři Julius Piette a Ludwig Piette, a švagr Franz Holub (manžel sestry Pauliny Piette *1842). Akciová společnost vystupující pod názvem "Prosper Piette" byla zrušena v roce 1874 a její majetek se po vyrovnání vrátil do nové rodinné společnosti. Papírnu v Maršově I řídil Prosper Piette společně s Franzem Holubem, zatímco pražské závody v Bubenči a Podbabě spravovali Prosperovi bratři Ludwig a Julius.

Roku 1875 opustila rodina Piette pronajímanou papírnu Císařský Mlýn v Bubenči a místo ní koupili roku 1878 od konsorcia Dr. Tilsch - Dr. Zítek - Dr. Skrejšovský za cenu 132 000 Zl. papírnu v Plzni, kde postupně pořídili tři papírenské stroje a celulózku a vyráběli zde nejjemnější psací a tiskové papíry. Společně zaměstnávaly závody v Maršově I, Svobodě a Plzni okolo 1 500 zaměstnanců. Roku 1912 plzeňský závod přešel ve vlastnictví „Neusiedler Aktiengesellschaft Wien“, na níž se však Prosper Piette mladší a jeho bratr Ludwig nadále akciově podíleli a byli dokonce členy správní rady (Prosperův syn Ludwig Piette byl členem exekutivní komise společnosti). Další aktivity měla rodina Piette v Rudě nad Moravou a Innsbrucku, v Pilníkově provozoval Prosper Piette od roku 1906 továrnu na výrobu stuh pod jménem „Silkin“.

 

 

Nejvýznamnější podnikatelskou aktivitou samotného Prospera Pietteho mladší zůstala papírna ležící v údolí Úpy v Krkonoších. Prosper pokračoval v rozvoji papírny v Maršově I a k ní přistavěl pobočný závod ležícího nedaleko již na katastru města Svobody (původně zde stála hala s holandry z roku 1850, hlavní rozvoj pobočného areálu nastal kolem roku 1890). Pro potřeby papírny odkoupil Prosper Piette v prosinci roku 1905 od Johanna Etricha z Trutnova za cenu 130 000 korun brusírnu dřeva nacházející se na katastru obce Maršov III. Z papírenského komplexu firmy P. Piette se stal výstavní závod na výrobu jemného cigaretového papíru (šlo o nejvýznamnějšího producenta cigaretového papíru v Monarchii). Kromě cigaretového papíru továrna Piette vyráběla také karbonový a krepový papír a papír pro porcelánový tisk a tisk Biblí. Denní produkce se pohybovala od 2 000 kg do 4 000 kg tvrdého papíru. V továrně pracovalo 400-420 zaměstnanců. Prosper Piette mladší překvapil technický svět svým vynálezem z roku 1874. Uvedl ve své továrně v Maršově I do provozu čtyři stroje k barvení papíru dle požadavků odběratelů. Během několika let se z tohoto vynálezu stal v celém světě nový samostatný obor, známý jako barevné a natírané papíry.

 

 

Pietteho papírna získala za své výrobky také řadu ocenění na různých světových výstavách: Paříž 1878 (zlatá medaile), Antverpy 1885 (zlatá medaile a čestný diplom), Barcelona 1888 (zlatá koruna), Paříž 1889 (cena Grand Prix), Chicago  1893 (čestný diplom a medaile), Ósaka 1903 (čestný diplom), Liberec 1906 (státní čestný diplom). Za své zásluhy o rozvoj průmyslu byl Prosper Piette mladší císařským rozhodnutím Františka Josefa I ze dne 30.listopadu 1898 spolu s bratry Ludwigem a Juliem povýšen do rakouského šlechtického stavu s původním rodinným predikátem "von Rivage".

 

 

Prosper Piette mladší, známý pro své zásluhy o rozvoj turistiky a lyžování jako „Otec Krkonoš (Vater des Riesengebirges)“, proměnil tvář Maršova I z tradiční zemědělské lánové vsi v průmyslovou obec. V polovině 19. století měl Maršov I 42 domů a 300 obyvatel. Zásluhou firmy Piette stoupl do 20. let 20. století počet domů v obci na 79 a počet obyvatel na 1 400 (je třeba brát v potaz, že na rozvoj měla vliv i druhá papírna firmy Gustav Röder & Comp., která však zaměstnávala spíše lidi usídlené v Maršově II-IV). Prosper Piette proslul také jako podnikatel svým sociálním cítěním a péčí o zaměstnance a jejich děti: ve své firmě zavedl nemocenskou a úrazovou pokladnu pro zaměstnance v době neschopnosti, dále invalidní, penzijní, spořitelní a záložní pokladnu. Nechal také v Maršově I stavět obytné domy pro své zaměstnance (vystavěl reprezentativní Pietteho náměstí). Pro děti zaměstnaných matek zřídil roku 1879 jesle a školku s názvem Alžbětin dětský domov o kapacitě 100 míst. V roce 1880 otevřel soukromou obecnou školu na Pietteho náměstí (Maršov I čp. 25). Školu později roku 1885 převzala zemská správa a Piette se stal školním inspektorem a učitelem ruční výroby. Piette se podílel také na založení Živnostenské školy pokračovací v Maršově I.

 

 

Mezi oběma závody v Maršově I a ve Svobodě si Prosper Piette nechal v letech 1880-1882 postavit vlastní továrnickou vilu (Maršov I čp. 78) obklopenou rozsáhlým parkem. Projekt vily vypracoval významný vídeňský architekt Moritz Hinträger.

 

 

Po I. světové válce převzal od otce Prospera Piette papírnu jeho syn Ludwig Piette de Rivage *1893. Papírna i po vzniku Československa byla stabilním podnikem na výrobu jemného cigaretového papíru. Jediné, co Ludwig musel oproti svému otci řešit, byly problémy v celních a exportních otázkách. V roce 1919 vyhořela do základů brusírna dřeva patřící firmě P. Piette v Maršově III. Ludwig se rozhodl tento provoz již neobnovovat a na jeho místě postavil na řece Úpě vodní elektrárnu o výkonu 330 kW. Tím byla výrazně racionalizována výroba celého závodu. Na radu svého otce i jeho bratrů angažoval od roku 1925 do čela svých závodů také příbuzné jako byl Franz Mikuleczky a švagr Karl von Czipkay. Tímto krokem si uvolnil ruce k výzkumné a vynálezecké činnosti. Výsledek této jeho činnosti se dostavil v roce 1929, kdy uvedl do provozu speciální stroj na výrobu karbonového papíru nejmodernější evropské konstrukce (tento papír je známý také pod lidovým názvem „kopírák“). Na přelomu 20. a 30. let vyřešil Ludwig Piette zcela otázku získávání mimořádně čisté vody pro výrobu tenkých a cigaretových papírů: důmyslným zařízením mísil vodu z horských pramenů s vodou přefiltrovanou a zbavenou všech biologických sedimentů v moderní čistírně odpadních vod. Voda byla dočišťována nakonec ještě v přírodních rezervoárech. I tento technický unikát si hledal cestu do zahraničí, avšak události kolem Mnichova roku 1938 tuto iniciativu zmrazily. V této době jeho závod zaměstnával 350 zaměstnanců mnoha profesí. 

 

 

Ludwig Piette v napjatém roce 1938 aktivně podporoval československou vládu. Přispěl na výstavbu československého pohraničního opevnění částkou 80 000 Kč. Po připojení pohraničí k Německu pak Ludwig Piette narážel na problémy s nacistickým režimem. Odmítl vstoupit do NSDAP. Proto byl povolán do války, a to i přesto, že mu již bylo kolem 50 let věku. Sloužil u pozemního personálu Luftwaffe. V době konce války se dostal do amerického zajetí v německém Ingolstadt. Po propuštění se však místo do Čech vydal do Rakouska a závody v údolí Úpy byly znárodněny. Papírna se stala, stejně jako její sousední závod firmy Eichmann součástí podniku Úpské papírny. Později se papírna dostala do národního podniku Krkonošské papírny n. p. (KRPA).

 

 

Prosba: Pokud byste měli informace či dokumenty ohledně provozu papírny Piette v Maršově I z doby jak před rokem 1945, tak po jejím znárodnění, kontaktujte nás a podělte se s námi o další historii této významné krkonošské továrny. Děkujeme!

Papírna Piette na Arše Krkonoš