Krkonošské rody: rodina Ruse z Malé Úpy

Horní Malá Úpa byla jednou ze vsí vzniklých v rámci tzv. „dřevařské“ kolonizace Krkonoš koncem 16. století. Alpští dřevaři, kteří přicházeli pro to, aby pomohli s těžbou dřeva pro kutnohorské stříbrné hutě, se na horách usazovali a na vykácených územích si stavěli svá skromná obydlí. Kolem domu si zabrali část půdy, na níž hospodařili jako horští zemědělci. Jednou z těch, kteří začali v 17. století hospodařit právě ve vyšších horských polohách poblíž Pomezního sedla, byla rodina Ruse.

Rodina Ruse je těžko zařaditelná mezi středověkou "slezskou" (13. - 14. století) nebo ranně-novověkou "dřevařskou" kolonizaci (16. století). První verzi by napovídalo, že v dalších částech původně německých oblastí na severu Čech se častěji vyskytují podobná příjmení jako Rose nebo Russ. Častěji se obdobná příjmení vyskytují právě v celé oblasti Trutnovska. Pro "dřevařskou" kolonizaci naopak mluví fakt, že rodina se usadila především právě v oblasti Horní Malé Úpy, tedy v obci vzniklé na základě kolonizace dřevařů z alpských oblastí.

Rod Ruse (nebo také Rose) můžeme na území východních Krkonoš s jistotou doložit v 17. století. V seznamu dřevařů usedlých ve východních Krkonoších ze srpna roku 1644 se objevuje jméno Mathes (Mathias) Ruse. Totožné jméno nalezneme také v nejstarší matrice farnosti Maršov: zde nalézáme Mathiase Ruse, hodináře z Maršova, jenž zřejmě patřil mezi místní společenskou elitu: objevuje se často jako svědek sňatků, nebo kmotr. Kromě hodináře Mathiase Ruse nalezneme v matrice také jméno George Ruse, krejčího usedlého v údolí Úpy. Ten se dne 16. 06. 1647 oženil s Christinou Krammer, dcerou Christopha Krammera z Lysečin. Právě v Lysečinách se Georg a Christina Ruse usadili jako domkáři.

V nejstarším dochovaném soupisu poddaných na panství Maršov z roku 1727 se příjmení Ruse již vyskytuje v poměrně hojném počtu. Několik rodin Ruse žilo tehdy v Temném Dole (jde o tři rodiny nejspíš vzájemně příbuzné přes osobu Georga Ruse *1656). Další rodinu Ruse nalézáme tou dobou v Dolních Lysečinách (jde o příbuzné osoby Jeremiase Ruse *167x). Nejvýznamnější oblastí, kde žilo hned několik rodin Ruse, byla Malá Úpa (a to především Horní Malá Úpa). Také zde najdeme příbuzné Jeremiase Ruse *167x (možná jde o totožného s Jeremiasem z Lysečin), a také rodiny jeho vrstevníků Georga Ruse *1661, Christiana Ruse *1679 (ženatého s Annou Marií) a Christiana Ruse *1679 (ženatého s Judith). Mimo tuto generaci, hospodařili v Malé Úpě také rodiny mladší: rodina Gottfrieda Ruse *1696 (nejspíš příbuzní prvního Christiana Ruse) a Georga Ruse *1691.

Pokud sledujeme potomky obou Christianů Ruse *1679 z Horní Malé Úpy, můžeme objevit, že hlavní lokality, kde se rodina v průběhu 18. a 19. století usadila, byly Černá Voda, Smrčí a Mokré Jámy. Hlavní chalupou, kde se usadili potomci Christiana Ruse *1679 a jeho ženy Judith byl dům na Černé Vodě v Horní Malé Úpě čp. 93 (1805-1900, 1901-1949 čp. 8, zaniklé). Pro potomky Christiana Ruse *1679 a jeho ženy Anny Marie jsou zase typické domy ve Smrčí čp. 60 a čp. 61 (dle současného číslování). Přes sňatkovou politiku pak obsadili další domy ve Smrčí. Příbuzní této větve se přes Nové Domky a Pomezní Boudy dostali také do Lysečin a Albeřic, kde se proslavili jako řezníci a hostinští.

Naproti tomu většina Rusových z Horní Malé Úpy se živila tradičním horským hospodařením a sezónní prací v lese (dřevaři). Na přelomu 19. a 20 století se častěji napříč Rusovými z Horní Malé Úpy objevují případy, kdy se synové hospodáře živí v mladém věku jako horníci v nedalekých železnorudných dolech v okolí slezského městečka Schmiedeberg (dnes polské Kowary). Právě hornictví se stalo vedle drobného zemědělství a práce v lese nejčastějším zdrojem obživy rodiny Ruse. Stefan Ruse *1868 ze Smrčí čp. 65 například nalezl v hornictví perspektivu a po zkušenostech z dolů ve Schmiedeberg odešel s rodinou do Lampertic u Žacléře. Zde on i jeho synové pracovali v černouhelných dolech. Syn Emil Ruse *1901 to však dotáhl až na hornického prokuristu. Dva jeho bratři jako horníci zůstali na Žacléřsku i po roce 1945.

Také jedna větev rodiny Ruse, žijící jakožto horští hospodáři v Horní Malé Úpě, zůstala v Krkonoších i po II. světové válce. Jde o větev usedlou na Mokrých Jámách v Horní Malé Úpě čp. 60. Rudolf Ruse *1904, který kromě hospodářství okusil také práci horníka ve Schmiedeberg a dřevaře, mohl v Krkonoších zůstat právě pro své znalosti horského dřevařského řemesla. Lesní správce Jaroslav Nevole prosadil roku 1946 ponechání 26 rodin dřevařů z Velké a Malé Úpy, včetně rodiny Rudolfa Ruseho, jeho obou synů Rudolfa a Erika, i matky Berthy Ruse, rozené Patsch. Rudolfově rodině se vyhnul také tzv. "vnitřní odsun" po Únoru 1948 k českým sedlákům ve vnitrozemí Československa. Poté, co roku 1950 získali československé státní občanství, koupili si Rusovi od státu zpět znárodněnou chalupu čp. 60. Zde však hospodařili synové Rudolf a Erik pouze do 60. let, poté se oba usadili v nižších polohách: Rudolf v Temném Dole a Erik v Dolním Maršově. Jejich potomci pak žijí v údolí Úpy dodnes.

Rodina Ruse z Horní Malé Úpy byla zpracována na webovou databázi Archa Krkonoš. Nalezneme zde okolo 620 osob z rodu Ruse a jejich propojení na další zpracované rody z východních Krkonoš, jako Sagasser, Mohorn nebo Dix. Zveme vás proto k prozkoumání osudů členů této horské rodiny.