Missberger – Selská rodina z Maršova

V době kolonizace podhorských oblastí Čech za posledních Přemyslovců (tedy především za Václava I a Přemysla Otakara II.) vznikly ve východních Krkonoších první vesnice: Maršov, Albeřice, Lysečiny a další. Šlo o osady rozložené v horském údolí podél toku řeky Úpy (a dalších krkonošských řek a potoků). Za každou větší usedlostí pak lokátor (tedy vyměřovač) vesnice vyměřil do odlesněného svahu nad řekou téměř rovnoměrné pásy polí – tzv. lány. Podle nich se tomuto typu vsi říká lánová. Lány obdělávaly selské rody usedlé v údolí již od středověké kolonizace, i sedláci vzešlí z původních dřevařů, kteří do Krkonoš přišli v 16. století z oblasti Alp (především z Jižních Tyrol). Zpravidla šlo o německy hovořící obyvatelstvo.

Jedním z významných selských rodů z Maršova byli Missbergerové. Rodina Missberger je doložena v Maršově již kolem poloviny 17. století. Není jasné, zda jde o rod usedlý v Krkonoších již od dob středověké kolonizace, nebo o rod přišlý v rámci dřevařské kolonizace z Alp v 16. století (pravděpodobnější varianta). V záznamu z roku 1643 v nejstarší matrice narozených farnosti Maršov se objevuje zmínka o Michaelu "Miesbergerovi" a jeho ženě Elisabeth.

Missbergerové původně hospodařili na statku na levém břehu Úpy na území dnešního Maršova II (Maršov II čp. 53 1771-1805, 1805-1877 čp. 48, po r. 1877 čp. 1, dnes zaniklé). Jde o původní dům celé rodiny. Statek se nacházel v Maršově II na pravém břehu řeky Úpy v dnešní ulici Pod Rýchorami. Po roce 1945 stavení zaniklo.  Od potomků Josefa Missbergera *1715 se rodina dělí na tři základní linie a jednu slepou odnož, a to podle toho, ve kterém stavení se jednotliví Josefovi potomci usadili.

První linií Missbergerů byla selská větev z Maršova III. Pochází od Josefova nejstaršího syna Josefa Missbergera *1742. Rodina se usadila v Maršově III čp. 160 (1771-1805, 1805-1877 čp. 151, po r. 1877 čp. 30 Missberger, dnes zaniklé). Statek stál v dnešní Horské ulici v místě, kde stojí moderní dům rodiny Veselých. Missbergerovi stavení vlastnili až do 30. let 20. století, kdy jej Franz Missberger *1902 prohrál v kartách. Později dům vyhořel a shodou okolností si v jeho místech postavili své obydlí František Veselý a Jan Veselý, synové Hildy Veselé, rozené Missberger *1932, neteře Franze Missbergera *1902, jenž o původní dům přišel.  Část této větve rodu nebyla po II. světové válce odsunuta z Československa: Franzův bratr Wenzel Missberger *1905 se ženou Hildou, rozená Seidel *1908 a svými čtyřmi dětmi Hildou (matkou bratří Veselých), Gerhardem, Josefem a Antonínem zůstali žít v chalupě v dnešní Malíškově ulici v Maršově III čp. 40 (dnes čp. 167). V chalupě dodnes žije nejmladší z dětí Wenzela Missbergera Antonín. Další Missbergerové původem z Maršova III čp. 30 se usadili. v Dolních Lysečinách čp. 7.

Druhou linií rodu byla selská větev z Kalné Vody. Pochází od Josefova syna Christiana Missberger *1747, který si zakoupil statek v Kalné Vodě čp. 16 (dnes zaniklé). Tento statek přešel ve 20. století dědictvím po přeslici na rod Pauer. Potomci z různých odnoží této větve se usazovali v průběhu 19. stol. jako dělníci v Mladých Bukách. Jedna odnož se v 1. pol. 20. století usadila v Maršově I (Maršov I čp. 34), po r. 1945 však došlo k jejich odsunu do Německa. 

Třetí rodovou linií byla slepá větev z Temného Dolu. Šlo o děti Josefova syna Antona Missbergera *1752, jenž se usadil  jako hospodáři v Temném Dole čp. 25. Jeho dětmi tato větev po mužské linii zaniká. 

Poslední odnoží byla selská větev z Maršova II. Pochází od Josefova syna Ignaze Missbergera *1752. Ten podědil po otci rodinný statek v Maršově II čp. 53 (1771-1805, 1805-1877 čp. 48, po r. 1877 čp. 1, dnes zaniklé). Statek rodina držela až do 20. století. Také tato linie se dále dělila v rámci Maršova II a III.

Missbergerovi sami se ženili především s dívkami z dalších selských rodů z Maršova, Lysečin a Albeřic. Jsou tak příkladem bohatších hospodářů, na rozdíl od horských zahradníků usedlých ve výše položených oblastech hor. Jsou taktéž jednou z rodin, které částečně přečkaly odsun německého obyvatelstva roku 1945 a žijí v Krkonoších dodnes.